Kategorie: Aktuality, Tématické články

Život dítěte s celiakií ve škole

Život dítěte s celiakií ve školeVe školách jsou v přístupu k dětem s celiakií velké rozdíly a je možné konstatovat, že co dítě, to jiná situace, to jiné problémy.

 

 

 

Jsou školy vstřícné, které dítěti připraví dobré podmínky, ale i školy, v nichž děti s celiakií čelí mnoha problémům, od nepochopení a bezohlednosti učitelů a výchovných pracovníků až po šikanu spolužáků.

 

Na druhé straně je i dost případů, kdy se školy snaží vyjít dětem i rodičům vstříc a jejich těžký úděl jim usnadnit. Situace je vždycky snazší, pokud učitelé a výchovní pracovníci mají o celiakii dobré povědomí nebo znají někoho, kdo je celiakií postižen.

 

Nelze tedy opomíjet problém psychiky dítěte s celiakií. Mnoho dětí se s tímto handicapem jen těžko vyrovnává, mnohdy se za svoji nemoc stydí nebo jí dokonce i tají. Ať už před spolužáky nebo učiteli.

 

Je velkou výhodou pro děti s celiakií, když jejich učitelé i spolužáci mají dostatek informací o jejich problému a nedochází k nedorozuměním. Takovým nedorozuměním může být situace, kdy spolužáci nabízejí celiakovi ochutnat bábovku od maminky, i když je výborná, či koupené sušenky.  A naopak. Pokud je celiak vyrovnaný se svým handicapem a situaci dobře zvládá, není žádný důvod, aby se spolužáci nezeptali, co celiak může za čokoládu, či bonbony, chtějí-li přinést sladkost na oslavu svých narozenin.

 

Pro celiaky bývá velmi stresující, když jejich okolí nemá žádné informace o problematice celiakie a bezlepkové diety a spolužáci, či kamarádi jim pokládají, byť v dobré víře, všetečné otázky typu:

 

„A můžeš maso?“

„A co ti bude, když sníš chleba?“

„Tak to nemůžeš ani pivo, co?“

 

Snad ještě více stresujícím pro celiaky jsou doporučení, rady a tvrzení typu:

 

„Já mám tak trochu celiakii, tak musím taky omezovat lepek.“

„Moje kamarádka má taky celiakii, ale dietu už moc nedrží, protože už jí není špatně.“

„Hele, jedna pizza ti přece nic neudělá.“

„Neboj, tenhle chleba můžeš, ten je z naklíčeného obilí.“

„Kde by se ve šlehačce vzal lepek, ten je přeci v obilí?“

„Celiakie?? Tak to se mě naštěstí netýká!“

„Všichni teď blbnou s tou bezlepkovou dietou!“

 

Všechny uvedené věty a mnoho dalších byly skutečně se vší vážností vyřčeny. A to je jasný důkaz toho, že osvěta má pořád ještě velké trhliny.