Osobní aktivity jsou jedním z úkonů, u něhož se posuzuje, zda ho celiak zvládá na stejné úrovni jako zdravé dítě, zda nepotřebuje dohled a pomoc dospělé osoby nebo zda není z běžných osobních aktivit vyloučen.
S pojmem osobní aktivity se obvykle setkáváme v situaci, kdy žádáme o příspěvek na péči pro dítě s celiakií. Osobní aktivity jsou jedním z úkonů, u něhož se posuzuje, zda ho celiak zvládá na stejné úrovni jako zdravé dítě, zda nepotřebuje dohled a pomoc dospělé osoby nebo zda není z běžných osobních aktivit vyloučen.
Je to už letitý spor mezi rodiči celiaků a posudkovými lékaři, kteří v mnoha případech zastávají názor, že tento úkon dítě s celiakií zvládá stejným způsobem jako zdravé dítě, které nemá žádné zdravotní omezení. Problém je, že většina posudkových lékařů nemá ani potuchy o tom, jaký život vlastně tyto děti žijí, v čem jsou skutečně omezeni a v čem ne. Posudkový lékař má podle platné legislativy vycházet ze zpráv pediatra a odborných lékařů a ze zprávy ze sociálního šetření. Mnozí tak ale nečiní. Nejsou vůbec výjimečné případy, kdy ze všech podkladů, včetně zprávy ze sociálního šetření vyplývá, že dítě s celiakií úkon osobní aktivity bez dohledu a pomoci dospělé osoby v přijatelném standardu nezvládá, a přesto v rozhodnutí uvede, že jej dítě zvládá. Je to svévole, která je neomluvitelná a nepřijatelná.
Je to samozřejmě individuální, ale posudkový lékař nemá jinou možnost toto posoudit, nežli z podkladů, které má k dispozici. Posudkový lékař dítě nezná a ve většině případů ho ani nikdy neviděl.